Jakub 4:6 Milost, kterou dává, je však ještě větší. Proto říká: „Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost.“

Pokání a milost si neodporují, protože pokání je uvědomnění si toho, že potřebuji milost. Ježíš řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“ (Harry A. Ironside, Except Ye Repent, 1937)

Wycliffe Bible Commentary píše: žít plně pro Boha v bezbožném světě s sebou přínáší mnoho obtíží, ale Bůh dává více milosti, což zdá se znamená „milostivou pomoc„. A tuto milostivou pomoc Bůh dává, jak říká Přísloví 3:34, ne pyšným, soběstačným lidem, ale pokorným, lidem, kteří jsou zavislí na Bohu.

Překladatelská příručka UBS (The United Bible Societies‘ New Testament Handbook Series) říká …je tu kontrast mezi Boží milostí, která je větší a silnější než lidská tendence hřešit. Dává (ř. didomi; strong: 1325) znamená dávat, udělit, prokázat, něco darovat, dát někomu do vlastnictví. Výkladový slovník Noah Webster’s Dictionary 1828 má výbornou definici slovesa „dávat“: „předat či přenést nabývací titul nebo právo k vlastnictví na někoho jiného bez odpovídající náhrady. (úžasná definice milosti – nezasloužené přízně – poznámka autora). Všimněte si, že v Jakubovi 4:6, je sloveso didomi v přítomném čase, což znamená, že toto dávaní není jen jednorázovým darem, ale zobrazuje Boží touhu neustále poskytovat milost pokornému člověku! Přítomný čas v tomto kontextu může také poukazovat na myšlenku něčeho co je „vždy tak“ („Bůh stále a vždy dává větší milost“). …. to o co v této pasaži jde, že náš štědrý Bůh usiluje o to aby nám žehnal Svou milostí, v protikladu s obecně rozšířenou představou mnoha věřících, že Bůh se nám chce pomstít a odplatit nám. Ne, právě naopak, On nám chce dávat! On neustále dává svou úžasnou milost!

Biblický učenec Alfred Barnes říká o Bůh se staví proti pyšným: „Pyšní jsou ti, kteří mají nadměrné sebemínění, ti co mají vysoké a nepřiměřené mínění o své znamenitosti a důležitosti.“

Jeden z nejlepších Baptistických učenců A.T. Robertson říká: Pyšný muž či žena má ve svém srdci malý oltář, kde se klaní sám sobě a to způsobuje, že na všechny ostatní pohlíží s tichým pohrdáním. Mějme se na pozoru! Tento hřích zákeřně oklamává, ale je vždy připraven náhle zatít svůj dráp.