Bible mluví – církev větší milosti se svou vírou a praxí řadí mezi evangelikální, konzervativní, nondenominační, biblické církve.

Základní vyznání víry

Mezi naše základní body víry, vycházející z normálního, historického, gramatického výkladu Bible. patří víra v:

• v doslovnou Boží inspiraci Bible, Starého i Nového Zákona
• v přímé Boží stvoření vesmíru a člověka, v literární, historický význam Genesis 1-7 kap.
• v početí Ježíše Krista, skrze nadpřirozený zásah Boží, v Marii, která byla panna
• v to, že Ježíš Kristus je Bůh Syn a člověk v jedné osobě (hypostatická jednota)
• v Kristovu zástupnou výkupnou oběť smíření skrze krev kříže za hříchy celého světa, aby spasil lidi z hříchu
• ve znovuzrození skrze regeneraci Ducha Svatého
• v dary Ducha, které jsou nezbytné k budování církve
• v to, že Bůh dává milostí v momentě spasení věčný život zdarma a jednou provždy
• v to, že víra není záslužný skutek spravedlnosti, protože když jsme spaseni skrze víru, tak ne ze skutků
• že každý znovuzrozený křesťan je díky milosti Boží v momentě znovuzrození spasen a zapečetěn Duchem Svatým „do Dne Vykoupení, kdy i fyzické tělo bude proměněno“ a nemůže tak nikdy přijít o svou spásu
• v návrat Krista před obdobím milénia – skutečného pozemského tisíciletého království obnoveného Izraele
• v jedno Tělo Kristovo (jednu universální (katolickou) církev), které je tvořeno Kristem a každým znovuzrozeným věřícím v Kristu
• v mnoho lokálních, samostatných církví, které jsou tvořeny znovuzrozenými věřícími na zemi
• věříme, že lokální církev má být samostatná, s vlastním vedením a sebepodporující se
• Církev má být financována z dobrovolných darů věřících

Evangelikální církev Bible mluví vykonává dvě Kristova ustanovení:

• křest ponořením do vody, a to lidí, kteří uvěřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele
• ve Večeři Páně, která je připomínkou Pánova dokonaného vykoupení, ke které jsou zváni všichni křesťané, protože Kristus zemřel za všechny

Vyznání víry

Církev Bible mluví se drží kardinálních křesťanských doktrín. Veříme, že:

1. Písma Starého a Nového Zákona byla dána doslovnou a úplnou Boží inspirací a jsou tedy neomylná (Žalm 19:7-13; 119:89,105). Jsou určena k tomu, aby nás vedla ke spáse skrze víru v Ježíše Krista. Jsou plně inspirovaná Bohem, a proto slouží jako autoritativní vedení pro křestanské chápání, život a službu (2.Timoteovi 3:15-17). K Písmům se nesmí nic přidávat, nesmejí se nahradit nebo změnit tradicí nebo nějakým domnělým pozdejším zjevením (Izajáš 8:20; Galatským 1:8-9). Každá formulace doktrín, ať už kréda, vyznání nebo teologie musí být prozkoušena plným úradkem Božím ze Svatých Písem (Matouš 22:29-33; Efezským 2:20; Skutky 28:23) a nikdy ne opačně.
2. Všechno chápání Písem, které se týká vykoupení, závisí na osvětlení Ducha Svatého, které umožňuje objektivitu výkladu Písma, jeho chápání a aplikaci. Pouhá faktografická znalost získaná exegezí, expozicí a interpretací nepřináší automaticky konverzi nebo duchovní chápání, pokud Duch Milosti nezpůsobí pochopení skrze víru a aplikaci poselství vůči srdci (1.Korintským 2:7-16).
3. Bůh je trojjediný. Existuje pouze jeden Bůh, nekonečný, věčný, všemocný, dokonalý ve svatosti, pravdě a lásce (Deut.6:4; 1.Kor.8:4,6; Iz.44:6-8; 57:15; 1.Januv 4:8; Gen.17:1; Ž.145:3). V jednotě Boha existují tři osoby: Otec, Syn a Duch Svatý, kteří jsou stejné podstaty, současně existující, sobě rovní a stejně věční (Mt.3:16-17; 28:19; 1.Kor.12:4-6; 2.Kor.13:14). Otec není Syn a Syn není Duch Svatý a přesto každý je skutečným Bohem. Jeden Bůh – Otec, Syn a Duch Svatý – je základem křestanského života a víry (Janovo evangelium 14:23; 15:26; 16:13-15, Koloským 2:9).
4. Bůh Otec je Stvořitelem nebe a země (Gen.1:1; Žid.11:3; Ž.33:9). Jeho Slovem byly učiněny všechny věci. A skrze to samé Slovo udržuje On každý den Své stvoření (Jan 1:3,10; Kol.1:15-17; Žid.1:2-3; Ž.147:13; Rím.8:28; Jan 3:16). On ucinil cloveka, aby s Ním mel spolecenství a urcil, aby všechno stvorení žilo ke chvále Jeho slávy (Rím.11:36; Zj.4:11).
5. Člověk byl stvořen jako muž a žena do obrazu a podoby Boží (Gen.1:26-27). Skrze prvotní hřích člověka (Adama a Evy) lidstvo odpadlo od Boha a zkazilo se ve své celé povaze. Človek není naprosto schopen se sám od sebe k Bohu vrátit (Rím.5:12, 16-17; Jer.17:9; Ef.2:1-3; Jan 6:44). Padlí, hříšní lidé, ať už jsou jejich charaktery nebo schopnosti jakékoli, jsou navěky ztraceni a bez naděje, pokud vzdorují spáse milostí v Kristu (Jan 3:3-7; Sk.4:12).
6. Syn, Ježíš Kristus, je plně Bohem a plně človekem. On je jediným Spasitelem ze hříchů světa (Jan 1:1; 20:28; Kol.1:19; 1.Tim.2:5-6; Žid.2:14-18). On byl Slovo, které se stalo tělem, nadpřirozeně počat Duchem Svatým, narozen z Marie, panny, a byl dokonalým v povaze, učení a poslušnosti (Jan 1:14; Mt.1:18, 22-23; Lk.1:35; Jan 8:29). On zemřel na kříži jako zástupná obět za hříchy celého lidstva. Vstal z mrtvých ve Svém vlastním oslaveném těle, vystoupil na nebesa a vrátí se ve slávě (Jan 19:33-37; Rím.4:24-25; 1.Kor.15:1-3; 2.Kor.5:21; 1.Pt.2:24; 1.Jan 2:2; Sk.1:9-11; 1.Tes.4:16-17). On je Hlavou Svého těla, Církve, a Vítězem nad všemi mocnostmi tmy. V současné dobe vládne po pravici Boha Otce (Kol.1:8, 2:15; Žid.1:3-4). On je naším zástupcem ve smrti i v životě.
7. Spása, dar od Boha, je realizována pouze Jeho milostí skrze víru v Ježíše Krista (Ef.2:8-9; Rím.5:1; Sk.16:31). Člověk osobně uveří v Krista a Jeho zástupnou smrt a narodí se znovu do věčného života Duchem Svatým (Sk.2:38; Tit.3:4-7; Sk.3:19-21). Není žádné jiné jméno než Ježíše Krista, ve kterém muže být clovek spasen (Sk.4:12). Skrze Jeho velký výkupný čin existuje odpuštení všech hříchů, osvobození ze zajetí světu a svoboda v Jeho Duchu milosti (Ef.1:17; Gal.6:14-15).
8. Duch Svatý, Pán a Dárce života, usvedčuje svět z hříchu, spravedlnosti a soudu, sjednocuje člověka s Ježíšem Kristem ve víře, působí Nové zrození a přebývá ve znovuzrozených lidech, kterým připomíná jejich identitu v Kristu a ve kterých nese ovoce Ducha Svatého (Jan 15:8-10; 1.Kor.12:13; Jan 3:5; 1.Kor.6:19; Řím.8:9-11; Gal.5:22-23; 2.Kor.3:17-18). Duch Svatý inspiroval proroky, soudce a krále v dávných dobách, pomazal Ježíše Krista k Jeho službě, naplnil o letnicích církev mocí a přemění smrtelná těla věřících v těla, jako je nesmrtelné tělo Ježíše Krista ve slávě vzkříšení (1.Pt.1:2, 10-12; 2.Pt.1:20-21; Lk.4:1, 18-21; Sk.2:4; 4:31; Rím.8:11; Fil.3:21; 1.Kor.15:51-52).
9. Duch Svatý je ve všech, kdo uvěří v Ježíše Krista jako Spasitele (Sk.2:38-39; Lk.11:13). Zaslíbení Otce, že Duch Svatý bude poslán v moci, nebylo určeno pouze prvním učedníkům, nýbrž pokračuje během budoucích generací. Dar Ducha Svatého je Boží suverénní čin sloužící k budování Těla Kristova (1.Kor.12:7-11, 28-31; 14:1,13; Rím.12:6-8; 1.Pt.5:10-11). Dary apoštolů, proroků, evangelistů a pastorů/učitelů byly dány Pánem Ježíšem Kristem na budování svatých k práci služby a na budování Těla Kristova. Tyto dary, adresované Duchem Svatým Tělu Kristovu, jsou přímým důsledkem zaslíbení Pána Ježíše Krista, že povede všechny věřící do pravdy (Ef.4:7-16; Lk.11:28; Jan 14:26; 15:26; 16:13). Poté co byla založena církev, přešla z období dětství, byl dopsán Nový Zákon, dary apoštolů a proroků již nejsou Kristem udělovány. Poslední prorocká slova do příchodu Krista pro svou církev jsou: „Milost Pána našeho Ježíše Krista s vámi se všemi. Amen!“ (Zjevení 22:21).
10. Církev, která je Tělem a Kristovou Nevěstou, je slavná, celá dokonalá a bez poskvrnky (Efezským 1:4, Píseň Písní 4:7). Zachovává Křest ponořením a Večeři Páně dobré skutky (Řím.12:4-5; 1.Kor.12:27; Ef.2:22; 5:23, 27; 1.Pt.2:5, 9-10; Ef.2:10; Tit.2:14). Prvotním a nejvyšším posláním (Misije) Církve v každém věku je vyhlašovat a učit Radostnou Zprávu Kristovi Dokonané Práce. Nové stvoření je hlavním a automatickým prostředkem proměny společnosti (Mt.28:19-20, 2.Kor.10:4-5).
11. Konec všech věcí zahrnuje viditelný, osobní a slavný příchod Ježíše Krista, vzkríšení mrtvých a přenos živých v Kristu, soud nad spravedlivými a nespravedlivými, a naplnění Kristova království v nové zemi a nebi (1.Tes.4:13-17; Zj.1:7; Sk.1:11; Zj.20:11-15; 2.Kor.5:10; Zj.21:1-4). Satan se svým zástupem a všichni lidé bez Krista jsou navěky uvrženi do jezera ohně (Mt.25:41; Mk.9:47-48; 2.Tes.1:7-10). Všichni, kteří byli znovuzrozeni budou navždy s Kristem.
12. Speciální stvoření. Veříme, že trojjediný Bůh stvořil vesmír bez předtím existujících materiálů a bez jakéhokoli procesu evoluce. Veříme v historickou věrnost prvních jedenácti kapitol Genesis.
13. Satan. Věříme, že Lucifer byl původně vrcholem stvoření, ale pak se vzbouřil proti Bohu ve svém hněvu proti Boží milosti. Jako důsledek toho se stal zkaženým, obviňovatelem a protivníkem Božím a Božího lidu, vůdce zástupu andělů, které přemluvil. Satan byl souzen a poražen na kríži a očekává jej definitvní trest při Druhém příchodu Ježíše Krista.