Obecně zneužívané pasáže Bible – Matouš 7:21-23

Matouš 7:21-23
Tato pasáž je také velice často zneužívána k manipulaci strachem šiřiteli zákonického Lordship Salvation jako důkaz, že tzv. „spásná“ víra se musí projevit ve skutcích. Pozornému studentu Bible je však zřejmé, že pokud tuto pasáž vyložíme jako pojednávající o vztahu znovuzrození a skutků, nutný závěr je právě opačný – tato pasáž vyvrací falešný koncept, že skutky jsou důkazem spásy. Lidé zmínění v této pasáži totiž měli skutky a přesto nebyli znovuzrozeni, v. 22, 23.

Navíc, v přímém kontextu této pasáže se Matouš 7:21-23 zaměřuje na lži-proroky (pseudoprofetai) 7:15-20 (viz. v. 22 – oni „prorokovali“, v aplikaci učili).

Ovocem podle kterého se poznal prorok, bylo to co říkal, co prorokoval, co učil, což je z Bibli známé, viz. Jeremiáš kap. 26; Galatským 1:6-9; 1.Janův 4:2.

Navíc v literárně paralelní pasáži Ježíš sám výslovně definuje co to je ovoce stromu: „Buďto udělejte strom dobrým a jeho ovoce [bude] dobré, anebo udělejte strom špatným a jeho ovoce [bude] špatné. Strom se přece pozná po ovoci. Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z hojnosti srdce. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. Ale říkám vám, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. Svými [vlastními] slovy totiž budeš ospravedlněn a svými [vlastními] slovy budeš odsouzen.“ (Matoušovi 12:33-37)

A co je vůle Otce (v. 21)? V evangeliích (tj. ve stejném historickém kontextu) farizeům Ježíš jasně říká v Janovi 6:28-29, že víra je to, co od nás Bůh chce. Výklad Otcovi vůle v Matoušovi 7:21 je tudíž biblicky konzistetní, pokud znamená vnitřní přesvědčení a víru v to, že to co Bůh říká je Pravda.

Akce poslušnosti alias „správný křesťanský život“ nikdy nesmí být vykládán subjektivně, ale objektivně- biblicky. Jedni by řekli, že „správný křesťanský život“ je chodit každou něděli do řimskokatolického kostela, jiní by řekli, že to znamená nekouřit a neplivat na zem, jiní, že to znamená chodit právě k nim do církve a nechat se jimi bez vzdoru manipulovat.

Učení apoštolů nám však potvrzuje Ježíšovo chápání spravedlivého života.

Jakékoliv chování, které nepramení z víry ve slovo milosti, víry v Dokonané dílo, výkupnou práci kříže, jednoduše není produktem Ducha a Slova, ale je hříchem (vychází z hříšné nátury člověka ďelat dobro nezávisle na Bohu).

S tím souhlasí i Kristovo slovo dané ústy apoštolů: „cokoli co není z víry, je hřích“ (Římanům 14:23c)

Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu (Židům 11:6)

Skrze něho jsme přijali milost a apoštolské poslání k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy (Římanům 1:5)

Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích (řecky: ten hřích; jaký „ten“ hřích? Zmiňovaný v úvodu argumentu, třetí kapitoly knihy Židům- hřích nevíry – Žídům 3:12,19) snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši (Židům 12:1–2)

Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěřící srdce (doslova ř. zlé srdce nevíry (správně KJV, NKJV), takže by odpadl od živého Boha, a proto se navzájem povzbuzujte (ř. parakeloó) [ve víře] každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu [subjektivita – život v síle staré hříšné přirozenosti činit dobré, a proto mrtvé skutky – Židům 9:14 ]. (Židům 3:12–13)

I vidíme, že nemohli vejít pro nevíru (ř. apistia, správně KJV, NKJV).